Třikrát v průběhu dvacátého století existovala země zvaná „Jugoslávie". Tato kniha okrajově zmiňuje i první, ale zabývá se zejména druhou Jugoslávií – z trosek druhé světové války vzešlou Titovou federací socialistických republik a jejím rozpadem. Epizodická existence třetí Jugoslávie, „zbytkové" Svazové republiky Jugoslávie (Srbska a Černé Hory), byla sice pro můj výzkum také zajímavá, ale ne více než existence dvou dalších vybraných zemí, rovněž nástupců bývalé Jugoslávie, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. V této knize se zaměříme na mezinárodní migrace tří sousedících národů – Srbů, Chorvatů a Bosňáků. I přes jejich jazykovou a kulturní blízkost mají tyto tři národy své vlastní tradice do velké míry odrážející tři náboženství (pravoslaví, katolicismus a islám) i své vlastní historické mýty, které jsou často zrcadlovými obrazy mýtů dalších dvou sousedních národů. Modernizační projekty jugoslávských federací, ať už se jednalo o dynastickou nebo o sociálně-revoluční Jugoslávii, měly za úkol nahradit národní smýšlení supraetnickou identifikací. (z úvodu)