Starý pes, nové kousky: kooptace do Federálního shromáždění a vytváření polistopadové politické kultury

Následující rozbor kooptací je součástí širšího výzkumu o Federálním shromáždění v letech 1989–1992, zkoumajícího mechanismy „sebeparlamentarizace", tj. procesu postupné emancipace zákonodárné moci vůči exekutivě. Tento text má zhruba tři základní ambice: Zaprvé navazuje na práci Jiřího Suka o revolučních měsících přelomu 1989–1990 a pomocí podobných přístupů a pramenů (audionahrávky jednání vedení Občanského fóra, archiv Koordinačního centra Občanského fóra) se pokouší probádat jednu z vedlejších chodeb „labyrintu revoluce". Kooptace se často chápou jako „prvotní hřích" stojící na počátku mnoha selhání 90. let. Stojí tedy za to prozkoumat, jakými cestami se k nim dospělo a zda k těmto cestám byly nějaké alternativy. Zadruhé, samotné téma Federálního shromáždění a prameny, které generuje (stenozáznamy plén, jednání výborů a předsednictva, stejně jako rozhovory s bývalými poslanci), představují možnost podívat se na listopadovou revoluci také z pohledu marginalizovaných či poražených aktérů.5 Proti Havlově představě o morální a estetické revoluci bořící vše zlé a ošklivé dává boj o ovládnutí parlamentu vyniknout reformní vizi „paragrafované revoluce" Zdeňka Jičínského s jeho hlubokou skepsí ke géniu davu a jeho vůdcům. Střetávají se zde dva politické časy: dynamický čas revoluce proti rozvláčnému času parlamentní demokracie. Také zde vystupuje myšlenkový svět poražených, poslanců, kteří nechtějí, aby je Občanské fórum pouze použilo a odhodilo, ale chtějí být součástí změn, bojují za své právo přiznávané jim i komunistickým režimem, „právo souhlasit". Zatřetí se následující text ptá, vycházeje z biografi ckého výzkumu, kde a jak se vzali noví poslanci, kooptanti, a nakolik se stali součástí nově vznikající polistopadové politické třídy. (z úvodu)